pavlín jirků vypráví

Dnes bych pískat nechtěl! Legendární Paša vzpomíná na časy bez videa

To ty? Jako kdyby se Pavlín Jirků ptal, kdo fauloval
Zdroj: profimedia.cz
Tomáš Rambousek
Tomáš Rambousek
Publikováno 2. 6. 2020
Téma:

Pavlínovi Jirků neřeknou lidé okolo fotbalu jinak než Paša. Legendární český rozhodčí dnes užívá důchodu povětšinou na chalupě v Hlavici na Mladoboleslavsku. A fotbal samozřejmě sleduje, má přehled. Jen by prý v dnešní době asi pískat ligu nemohl. Systém VAR mu pije krev.

Byl svůj, proslavil ho knír a píšťalka. A hlavně si do pískání nenechal kecat, jak dnes po letech přiznává. „Aby mě někdo říkal nebo napovídal, co mám dělat a co písknout? To byla moje věc. Pomeznímu jsem řekl, hlídej si lajnu a zbytek si zodpovím,“ vzpomíná na romantické časy bez videa na zápasech. Fotbal podle Pavlína Jirků technologie ničí.

 

Sledujete i dnes fotbal a výkony rozhodčích? Co tomu říkáte?

„No jasně! To vám řeknu: My se vždycky potkáme u Jardy Járy nebo u Vaška Krondla a já jim povídám: Kluci neříkejte, že jsou dneska ti sudí horší. Vždyť oni mají kamery zespoda, zvrchu. To na nás koukala jedna kamera a k tomu ještě dřevěná! Pak byl dvacetivteřinovej šot v brankách, zaplatil si někomu panáka, on řekl, že výborně pískal Jirků, a bylo hotovo!“



Máte tedy pochopení pro to, když rozhodčí chybuje? Vždyť má na pomoc právě i techniku…

„Naopak. Já před těma klukama smekám, ale už to jsou roboti, bohužel. Dneska to má divák rozebraný zepředu, zezadu, zpomalený… A já říkám, to je neštěstí toho sportu! Z toho se vytrácí kouzlo. Lidi se v hospodě tehdy měli proč hádat. Ten měl dostat červenou, nebo neměl. Dneska to je takový… no… Video ten fotbal zabíjí. Odpovědnost ze hřiště se přenesla do nějaký kabiny.“
 


Sudí ale přesto hájíte, je tedy něco, co byste jim vytknul?

„Co mi na dnešních rozhodčích jediný chybí, tak to je ta osobnost. Ale oni ji ani nemohou mít. Protože prostě vědí: Já tam mám VAR a on mi to někdo řekne šesti kamerama. Pak nemůžeš být osobnost. Lidi mi říkají, že se sudích zastávám. Ale mě třeba štve, že nikdo neřekne, že udělal chybu. Vždyť chyby k tomu patří.“



 


Osobnosti ale dnes možná chybí i mezi hráči, nemyslíte?

„Já jsem říkal, když jsem pískal, tak že jsem hlídal čtyři fotbalisty. Přede mnou sudí Stiegler jich hlídal osm. A dneska hlídáš jednoho. Když je rozhodčí chytrej, tak ti tu hru řídí hráči, pomůžeš si. Třeba Řepkovi řekneš „Tome, ne..r mě! Já ti to písknu, ale srovnej si Frýdka, furt kecá.“ A on ho hned seřve: „Frýďas, n..er začni jezdit!“ A už to bylo. Ten hráč ti pomáhá řídit zápas. A když ty hráče nemáš, tak je to těžký.“



Poslední emoce vyvolal gól Karviné proti Spartě už v první minutě. Jak byste se na něj díval vy?

„Bez VARu Karviná vede v první minutě 1:0. A ten gól bych já uznal. Vždyť na ten souboj ten sudí kouká, pustí to a nepískne to - tak bych se k tomu nevracel. Prostě to bylo zahraný. A vidíte, dneska si přečtu, že to bylo písknutý dobře. Beru to. Jsou jiné instrukce. Ale neříkám to sám: Je naprostej nesmysl, aby VAR byl jenom někde.“


Jaké za vašich časů byly dávané instrukce? Myslíte, že to bylo i jiné přístupem?

"Dnes mají ti kluci mají každých 14 dnů školení, věci se řeší striktně, někdy nesmyslně, ale je to tak nastavený. Prostě musej. Někdy v nadsázce říkám, že se jednou budou dávat žlutý karty i za housle. Dřív se víc používal cit. Třeba i na testech: Gádoši z Kremnice za 12 minut nestihl 2800 metrů, tak jsme všichni běželi 40 vteřin navíc a testy byly hotový. Dneska neuděláš limit o 20 metrů a nepískáš..."


Dokážete si představit, že byste měl k dispozici VAR vy?

„Kdepak! Ne! Pomezní věděl, že si má hlídat lajnu a ofsajd a nekecat mi do hřiště. Zbytek jsem si zodpověděl. Aby mi někdo říkal, co mám dělat? Hra byla moje věc, a jestli to podělám, tak si to taky odnesu! Fakt tomu moc nerozumím. Kdepak, VAR z toho dělá počítačovou hru. Dneska čtu, že ten na hřišti by penaltu písknul a od videa přijde povel, že ne! Já fakt měl pocit, že opravu má poslední slovo sudí na hřišti. Ale aby mu pak ještě někdo napovídal a rozhodoval za něj…?“
 


Dnes už ale fotbal neřídí jen tři rozhodčí…

„Já vždycky říkám klukům mezinárodním, třeba Královcovi: Ty vole, vy se nevejdete do letadla! Vás je šest! My jsme létali ve třech. Ale jo, je to těžký. Doba je jiná. Ale já jim to fakt nezávidím.“


V čem myslíte, že byl fotbal ještě jiný?

„Víte, já se tak těšil na ty pozápasový kecy se zkušenýma hráčema. Ať už to bylo do plusu nebo do mínusu. A pak dnes třeba vidím, jak to chodí tady v Mladé Boleslavi. Ti kluci odehrají zápas, sednou do auta, kde na ně čekají manželky a zmizí. Tehdy to bylo úplně jiný. Ale to nese celá doba, to není jen o fotbalu.“
 


Myslíte, že se změnil i status fotbalistů?

„Dneska fotbalista je vyvrhel. Ale byly doby, že když fotbalista přišel do hospody, tak lidi měli otevřený huby. Ty zážitky byly jiný, ale zase ti dnešní hráči jsou větší profíci. Dřív si daleko víc dovolili mimofotbalově, v životě. Dneska když řekneš, že jsi fotbalista, tak málem dostaneš přes držku, protože vyděláváš pět milionů. Prostě jseš hajzl, takhle to je dneska.“



Je asi pravda, že v minulosti býval fotbal větší svátek, byly plné stadiony a fotbalisté byli tak trochu umělci ve velkém divadle…

„Víte, já byl tak šťastnej, když jsem se dostal mezi toho Panenku a Dobiaše a poslouchal je. A ta symbióza mezi fotbalistou a hercem třeba v Brně, to byla nádhera. Teď o víkendu jsem se potkal s Petrem Švancarou a taky jsme to řešili: „To máš pravdu, já si vzpomínám, jak jsem se jako 19letej dostal na kávičku a poslouchal jsem tyhle Jarůšky a Václavíčky. Já měl slzy v očích,“ povídal mi. Dneska se tohle bere jako normální věc.“
 


Nemyslíte ale, že je to tím, jak se svět mění a zrychluje?

„Fotbal je rychlejší, lidi jsou asi i chytřejší. Byli v Londýně, Paříži, New Yorku. My jsme maximálně mohli vyrazit do Ostravy nebo Bohumína a vzpomenout si na to, jak jsme jeli ve vlaku, protože třeba autem to nebylo tak běžný. Mám pocit, že když jsem pískal, tak i ta generace přede mnou měla daleko víc zážitků. A jsem rád, že jsem mohl tyhle lidi potkat a teď vzpomínáme. Zrovna jsme byli pátek-sobota na jižní Moravě s Karolem Dobiášem, a to vám jdou slzy do očí, když on vypráví. Ale nemůžeme říct, že ti dnešní kluci nic neprožívají. Prožívají – ale prožívají to trochu jinak…

 


 


Ale to asi není jen fotbalová záležitost…

„Ne, není. Já to poznal v práci, v nářaďovně. Já 10 let čuměl na ty fachmany, jak to dělají, jak se s tím piplaj, prostě měls úctu. Dneska tam přijde mladej kluk, pošle ho k šípku a hotovo! Řekne, že má dvě školy, že tohle udělá na počítači a je vystaráno. Život se mění, dřív to bylo jinak. Takový kočí, ten čekal kdysi tři hodiny na dešti s koňma, a ty sis ho vážil. Dneska stojí před hospodou taxikář, kterej tě vodrbe. A ne že on obsloužil tebe, ale ty sloužíš jemu…“
 


Neříkejte ale, že si stěžujete. Stále máte úsměv na tváři a vypadáte jako optimista…

„Ježíš, vůbec. Já nepatřím k těm, kteří by si stěžovali. Mám svou partičku, chodíme na kávičku a meleme to a mudrujeme, ta naše parta. My bysme mohli do olympijského výboru (směje se) A já tvrdím: Nesnažte se říkat, že ty mladý z toho života nic nemají. Mají, ale mají to jinak. Život se strašně zrychlil, ale zároveň lidi trochu oddálil od sebe. Dřív, když v Dlouhý Lhotě zemřel člověk v úterý, tak jste se to dozvěděl v neděli. Dneska to víte druhej den…“
 


Mluvil jste o nářaďovně ve Škodovce. Co jste vlastně dělal v průběhu kariéry sudího? Živil vás fotbal?

„Fotbalem se i tehdy dalo uživit, ale držel jsem si k tomu i jinou práci. Začínal jsem v nářaďovně ve Škodovce, pak jsem dělal požárního preventistu a nakonec jsem u pana Kocka v Pragosportu prodával ve fotbalovým obchodu. Když jsem přestal pískat, tak jsem chvilku dělal i v Jablonci u Míry Pelty. Jenže pak přišla aféra, tak to skončilo. Nakonec jsem 15 let dělal automaty, měl jsem asi 4 herny.“


A dnes?

„Dneska jsem dědek, mám radost z vnoučat. A jsem takovej děda, kterej pořád potřebuje něco dělat. A na fotbal chodím pravidelně, když ne o víkendu tak aspoň jednou týdně. Ale chodím na nižší soutěže.“


Takže si to užíváte?

„Jak říkal Hatrlo. Víte, kdo byl Hatrlo? Na kávičku a na vínko mám, a to mi stačí, říkal Laco Adamec. Já to říkám stejně. Nechci si tu dělat svatozář. Nepotřebuju auto s pěti kolama, mám obyčejnou fabii. Někomu stačí 40 tisíc, někomu nestačí 60, a někomu ani 200 tisíc. Ale o tom to není. Horší je to, že se lidi podle peněz posuzujou, a nekouká se na to, jaké mají srdce. To je prostě dnešní společnost, a fotbal se v ní veze.“

TN.cz

TV program

NOVA Sport1 NOVA Sport2
  • Nova Sport 1

    • Fotbal: Classic match Ligue 1: AS Saint - Etienne - Olympique Lyon

      18:30 20:10
      20:10

      Fotbal: Rozhovory s hvězdami Ligue 1 - Patrick Vieira

      20:30

      Fotbal: DFB - Pokal Highlights (6)

      20:45

      Běhej lesy - Slavkovský les

      21:00

      Večerní sportovní noviny

      21:05

      NHL: St. Louis Blues - Chicago Blackhawks

  • Nova Sport 2

    • NBA Classic Games: Atlanta Hawks - New York Knicks

      19:00 20:30
      20:30

      NBA - Nejlepší akce nováčků 2015 - 2020

      21:00

      UFC Reloaded (38)

      21:45

      UFC Countdown: Namajunas vs. Jedrzejczyk

      22:05

      UFC 223: Khabib vs. Iaquinta

      00:35

      Fotbal: Bayer Leverkusen - Bayern Mnichov

Celý program