exkluzivní rozhovor

O legendárním zlatém skoku Valenty rozhodlo počasí, přiznal po 18 letech

Václav Trousil
Václav Trousil
Publikováno 28. 4. 2020

Stal se vůbec prvním člověkem na světě, který skočil trojité salto s pěti vruty. Bývalý akrobatický lyžař Aleš Valenta tímto skokem vybojoval na ZOH 2002 v Salt Lake City zlatou medaili. Po Jiřím Raškovi se stal teprve druhým českým olympijským vítězem v individuálním závodě na zimní olympiádě. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz na svůj památný závod zavzpomínal.

Devatenáctého února to bylo 18 let od vašeho zlatého závodu v Salt Lake City. Zavzpomínáte na něj někdy?

Vzpomenu si na něj každý únor (smích). Ne teď vážně, já na něj nějak zvlášť nevzpomínám. Bylo to sice nádherný, super výsledek, super skok, všechno bylo výborný. Ale že bych zpětně vzpomínal s nějakou melancholií to ne. Spíš si na závod vzpomenu proto, že si zavoláme s trenérem Pavlem Landou a řekneme si „Jo, to bylo dobrý“, ale že bychom to nějak hrotili, to zas ne.



 

Ve druhém kole finále jste jako první akrobatický skokan předvedl trojité salto s pěti vruty. Jak dlouho jste ho trénoval?

Já jsem ho skákal prakticky už dva roky před olympiádou, ale když člověk skáče něco, co je nejtěžší na světě, co ještě nikdo neskočil, tak je na vaši otázku jednoduchá odpověď, já tenhle skok trénoval celý život (smích). Dotrénoval jsem do té doby, než jsem to skočil. Ta cesta k takovému skoku je hrozně dlouhá. To není tak, že si člověk řekne „zítra to skočím“. Ta cesta je doopravdy celoživotní, aby člověk mohl udělat něco, co je nad rámec normálního sportovního výkonu.
 


 


Tomu rozumím. A kdy jste si před olympijským závodem řekl „Ok, teď je ta pravá chvíle ho ukázat celému světu“?

Já už jsem ho skočil tři týdny před olympiádou na Světovém poháru, přibližně tři měsíce předtím jsem ho skočil na tréninku v Lillehameru. Nicméně to samotný rozhodnutí, jestli ho budu skákat na olympiádě, to mělo souvislost s počasím. Ráno byla předpověď dobrá na celý den. Tak jsme se rozhodli, že do toho půjdem.



 

Skok se povedl, ustál jste ho. Věděl jste hned po dopadu, že budete mít zlatou medaili?

To ne! Já jsem hned věděl, že bude medaile. To mi bylo jasný, ale ty body, co jsem dostal, mi zas nedaly takový náskok před Erikem Begoustem, který vedl po prvním kole a skákal tak jako poslední. On měl na to mě porazit, kdyby se mu hodně podařil jeho skok. Svým způsobem mi to ale bylo jedno. V hlavě mi to sice kalkulovalo, ale já jsem nejel na olympiádu, že bych chtěl něco vyhrát, já jsem tam, i na všechny závody, jel vždy s tím, že chci skočit skok tak nejlépe, jak jen dovedu. A na základě toho výkonu se, buď umístím, nebo neumístím. Já byl spokojený, že se mi skok na olympiádě povedl a věděl jsem, že bude medaile, takže jsem v podstatě neřešil, jestli zlatá nebo jiná. Bohužel pro Erika, bohudík pro mě se jemu skok moc nepovedl, ale to jsou věci, které člověk neovlivní.





Vzpomenete si na reakci soupeřů, když v tak důležitém závodě předvedete to, co nikdo nikdy předtím?

Na olympiádě se soustředí každý sám na sebe, já si spíš vzpomenu na to, jak mě soupeři viděli v tréninku, jak jsem ten skok skočil. V tom se mi to povedlo ještě líp, než v závodě. Takže si myslím, že když to viděli, tak si řekli ´hm, když se mu to podaří, tak stejně nemáme nárok´. Ale pamatuji si na první reakci, když jsem ten skok skočil při tréninku na závod Světového poháru. Představte si, že máte kolem sebe 40 lidí, kteří patří do světové špičky a každý z nich pak za mnou přišel a strašně mi gratuloval. Z každého byla znát euforie, nadšení, protože oni sami viděli, že se díky mému skoku ten sport zase posunul. To bylo to úplně nejvíc! Když bych měl srovnat vítězství na olympiádě a tuhle spontánní radost, tak to bylo nesrovnatelný.



 

Z pozice sportovce rozumím, co chcete říct, ale vraťme se k té olympiádě. Jak jste tehdy zlatou medaili oslavil?

Oslava medaile je spíš taková společná a ne, že by si ji člověk užíval sám za sebe. Kam jsem se s ní na olympiádě pohnul, tak jsem potkal různé lidi, kteří se chtěli družit, bavit apod. To trvalo tak dva dny. Ale bylo to strašně super. Když jsem se poté vrátil domů, tak to pokračovalo, ale nebyly to žádné divoké oslavy, párty. To ne. Byla to jen dlouho trvající oslava sportovního výkonu a vítězství, ale že bychom se zpíjeli do němoty, to ne.
 

Ale předpokládám, že se rapidně zvedla mediální pozornost. Jak jste to tehdy prožíval?

To se zvedlo diametrálně. Já jsem měl trošku štěstí, že se mi povedla olympiáda i v Naganu 1998, kde jsem skončil čtvrtý. Takže jsem tak nějak tušil, co mě čeká. Je ale pravda, že po návratu to byl mediální masakr. Na druhou stranu já jsem nevyhrál v době, kdy mi bylo 20 let, já jsem ji vyhrál coby devětadvacetiletý chlap, takže jsem věděl, jak s pozorností médií pracovat, abych se z toho nezbláznil. Jak se říká, nejtěžší v životě je říct ne, takže tehdy jsem častokrát říkal ne (úsměv). To by se totiž jinak všechno nedalo stihnout.



 

Bylo pro vás, po olympijském úspěchu, což je ve sportu nejvyšší meta, těžší najít motivaci do dalších závodů?

Ne vůbec! Já jsem nikdy neměl problém s motivací. Já jsem furt cítil, že svůj výkon můžu zlepšovat. Že můžu přidat v jiné kombinaci další vrut. To znamenalo, že jsem měl pocit, že můžu jít stále dopředu. Až po olympiádě jsem začal vyhrávat závody Světového poháru. Pro mě vítězství na olympiádě bylo prvním velkým úspěchem, do té doby jsem vyhrával pouze Evropské poháry. Jen jsem pocítil to, že když člověk věnuje více času mediálním a sponzorským povinnostem, které ke sportovnímu úspěchu patří, tak jsem měl méně natrénováno. Pak mi tedy chvíli trvalo, než jsem se dostal do výkonnostního limitu.
 

Kariéru jste uzavřel v květnu 2007 kvůli bolestem zad. Věděl jste hned, čím se budete živit, nebo jste si dal chvíli pauzu?

Joo, věděl jsem, protože jsem v té době měl sportovní centrum Acrobat park. Věděl jsem, že se jemu budu věnovat. Já měl ale tenkrát hned několik různých nabídek, že jsem se ani jednou nedostal do fáze, že bych se nudil. Já byl nastartovaný, takže jsem věděl, co budu dělat. Jsem dost dítětem štěstěny, nikdy jsem nemusel být nějak proaktivní. Nikdy jsem neměl obavy vstoupit do nových vod, naopak tyhle výzvy mám velmi rád, takže když pak přišla nabídka z rádia, kde jsem měl moderovat sportovní pořad, tak jsem do toho šel.

TN.cz

TV program

NOVA Sport1 NOVA Sport2
  • Nova Sport 1

    • Ragby: Bath Rugby - Gloucester Rugby

      18:25 20:30
      20:30

      Major League Soccer Highlights (7)

      21:00

      Večerní sportovní noviny

      21:05

      PENATI SLOVAK OPEN CHAMPIONSHIP 2020

      22:05

      MotoGP - VC Emilia - Romagna (závod Moto3)

      23:00

      MotoGP - VC Emilia - Romagna (závod MotoGP)

  • Nova Sport 2

    • Fotbal: Leyton Orient - Tottenham Hotspur

      18:55 20:55
      20:55

      Závod Zbraslav - Jíloviště

      21:10

      Fotbal: Luton Town - Manchester United

      23:05

      Fotbal: Stade Rennes - AS Monaco

      00:50

      Element (422)

      01:05

      UFC Reloaded (60)

Celý program