vzpomínkový rozhovor

Emmons chtěla po první olympiádě skončit, vše změnil budoucí manžel

Václav Trousil
Václav Trousil
Publikováno 16. 5. 2020
Téma:

Je nejúspěšnější českou střelkyní. Kateřina Emmons, rozená Kůrková, vybojovala na olympijských hrách kompletní sadu medailí. Tu ještě, jak sama s úsměvem dodává, doplnila o bramboru v Londýně 2012. Exkluzivně pro TN.cz zavzpomínala na své olympijské úspěchy a také prozradila, co dělá po kariéře.

Atény 2004 – Emmons získala bronzovou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů

 

Já jsem se na ten závod strašně těšila. Olympiáda je hrozně velká akce, která na člověka strašně moc působí. První olympiáda je ten moment, kdy člověk dosáhne úplně na tu top akci a pak se už ty akce mohou jen opakovat. Tohle byl poslední krok do těch velkých akcí.

 

Strašně jsem si to užila. I s tím velkým napětím a očekáváním, protože jsem byla ve výborné formě, všichni to věděli. Moje okolí mělo takové narážky „to cinkne“.
 


 

To je pro mladýho člověka napínavý, takže mně docela trvalo, než jsem se nahodila do takové pohody, abych nenechala cizí myšlenky vkrást do mé mysli a nechala jsem to, co jsem se naučila, vyplavat ven a pak na konci jsem si jen chtěla zkontrolovat, jak jsem dopadla s porovnáním s ostatníma. Víc člověk stejně nemůže udělat a byl to velký test mé psychiky.
 

 


 

Nakonec jsem obstála, z čehož jsem měla velkou radost, že jsem se nepoložila, protože mně ráno bylo i zle od žaludku a všechny věci, které jsou spojeny s velkou nervozitou, samozřejmě fungovaly (úsměv). Potom, když se to povedlo, to byla pro mě neskutečná euforie, i pro mé blízké okolí. Byl tam se mnou táta, který se mnou trénoval. I dědeček s babičkou, kteří mi předávali střelecký moudra, které jsem si nesla celou mou kariéru a nesu si je doteď. Hodí se i do běžnýho života (smích). Ta euforie dlouho trvala, ale pak byla jedna věc, která mě naopak smetla a sebrala mi motivaci.

 

Najednou všichni měli pocit, že bych měla všude jezdit a všeho se zúčastňovat. To mi nebylo příjemný. Nebyla mi příjemná ani ta pozornost, která se nahrnula. Mně jako olympijské medailistce tohle všechno bralo motivaci a způsobilo i to, že jsem rok po olympiádě byla rozhodnuta, že skončím. Ta pozornost mi fakt nedělala dobře a už to v životě nechci. Pak jsem ale potkala svého budoucího manžela a ten obrovsky změnil můj náhled a pomohl mi to otočit do pozitiva. Jemu vděčím za to, že jsem ještě vydržela.
 

Budoucí manžel Matt Emmons


 

V Aténách jsme se úplně neseznámili. Bylo to tak, že jsme se s taťkou jeli podívat na Mattovo finále, ve kterém trefil jiný terč, než měl a protože člověk rozumí tomu sportu a cítí s ostatníma sportovcema, když se stane něco takového, tak je to taková malá osobní tragédie. To se stane spoustě střelců, že se trefí do vedlejšího terče, ale většinou to je na tréninku nebo na závodě, který není tak důležitý, ale jemu se to stalo na olympiádě.

 

S tátou jsme ho chtěli jen povzbudit, takže spíš takhle jsme se kontaktovali. Mattovi jsme předali jeden malý čtyřlístek pro štěstí, který můj taťka sebou vozil. No a za pár let se mi pak vrátil (smích), když jsme spolu začali chodit a pak jsme se i vzali, takže teď ho máme doma zpátky.


 

Peking 2008 – Emmons vybojovala zlatou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů. Stanovila i dva nové olympijské rekordy. V kvalifikaci získala nejvyšší počet bodů (400) a v závodě pak 503,5 bodu.



 

U mě to žádnou roli nehraje, že jsem měla i olympijský rekord. Byl to úžasný výkon, super zážitek, hrozně si toho cením, že jsem to ustála, protože mi ráno zase nebylo dobře a byly to fakt velký nervy, protože tlak na mě byl enormní ze všech stran. Medaile si určitě vážím, ale jsou i medaile, kterých si cením mnohem víc. Vždy to bylo o tom, že jsem přišla k nějaké překážce a byla jsem schopná ji překonat. Takových závodů jsem měla ještě pár. Jsou pro mě tak stejně cenný, i když to není olympijské zlato, ale jsou to třeba medaile ze svěťáku nebo i finálová umístění.
 

Mně během mé kariéry šlo spíš o to, poprat se s tou překážkou a zůstat hlavou na zemi a nepanikařit. Vždy, když jsem toto zvládla, udělalo mi to radost.

 


 
 

O pět dní později Kateřina Emmons vybojovala stříbro ve sportovní malorážce. Medaili si zajistila až poslední ranou.



 

To už si ani nepamatuju, že to takhle bylo (smích). To jsem byla zase v tom, jak jsem dříve vtipně nazývala, vzduchoprázdnu, dneska vím, že se tomu říká zóna nebo flow. To je stav, kdy nevnímáte ani doprava ani doleva. Jenom chci, aby to už bylo za mnou, protože to byly strašný stresy (smích) a bralo mi to hrozně energie zůstat naprosto v klidu až do té poslední rány. Abych neztratila koncentraci a neudělala tam nějakou botu. U té malorážky to bylo specifický tím, že jsem nebyla úplně top malorážkový střelec, že bych měla ty polohy jako je ležka a klečka dlouho zmáknutý.

 

Fungovat mi to začalo až tu olympijskou sezonu. Věděla jsem, že když se dostanu do finále tak už je jenom stojka, takže tam už to bude dobrý. To už umím. Pak jsem se jen soustředila na to, abych zůstala stejně koncentrovaná a pilná až do konce, protože jsem věděla, že je tam spousta lidí, kteří chybují jen proto, že jim odchází hlava. Jinak jsme to všechno uměli stejně dobře.



 

Londýn 2012 – Emmons skončila čtvrtá ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů. Od medaile byla 1,2 bodu.

Mrzelo mě, že jsem nevydržela do konce, ale už před Londýnem jsem věděla, že to už není ono. Olympiádu jsem brala s rezervou, protože jsem tam už odjela jako maminka. Nejsem člověk, který by dítě odložil a úplně na něj zapomněl, to nešlo, tak jsem si to udělala tak, abych to zvládala psychicky i fyzicky. Polevila jsem v trénincích.
 

Pak mi taky už chyběla ta motivace zapnout motor, díky kterému člověk dojede ty závody až do konce. To jsem už věděla, když jsem jela do Londýna. Kdyby ten motor ještě naskočil, tak by medaile asi dopadla, ale ve své podstatě je to jedno.
 

Byl to dobrý výkon. Já jsem se ještě prala s jednou věcí, na kterou se zapomíná. Nám se totiž změnila pravidla. Přibyl tam "mezikus" mezi základním závodem a finále. Byly tam ještě rozstřelový závody a jak jsem na ten rytmus už nebyla zvyklá, tak jsem si ty síly dobře nerozložila a ten rozstřelový závod o finále mě docela vyčerpal.
 

Před finále také byla malá časová prodleva, takže ty holky, co šly hned ze základního závodu do finále, byly odpočatý a my, co jsme byly v těch rozstřelech, jsme na ten přechod měly malou chvilku a to mě vyšťavilo. Takže potom jsem s tím čtvrtým místem happy, je to super, aspoň mám komplet sbírku. Od prvního místa do brambory.



 

Kateřina Emmons oznámila konec sportovní kariéry v červnu 2015

Život se mi změnil hodně. Člověku vypadne ta zažitá rutina, ten sportovní režim. Byla to velká, ale vítaná změna. Mnoho sportovců mi potvrdí, že neznáme víkendy, svátky. Jedeme v režimu, který je absolutně přizpůsobený sportovci. Když tohle odpadlo, tak jsem si to neskutečně užívala nějakou dobu. Ty víkendy si užívám do dneška (smích). Na konec jsem byla připravená. Tehdy jsem dostala silný zápal plic. On se ke mně tak přiblížil, že mi vyskočily tak vysoko hodnoty, že mě okamžitě poslali do nemocnice a to už jsem byla potřetí těhotná, a tak jsem si řekla, že už jedu přes čáru, že tělo bylo vyčerpaný. Tak jsem to okamžitě utla.


 

 
 

Život po kariéře

Já jsem se vlastně těšila, že začnu fungovat jako maminka a pak ještě jsem měla to štěstí, že jsem se dostala jako wellness koordinátorka do jedné americké firmy, která v Plzni vyráběla nárazníky do aut. Oni začali wellness program pro své zaměstnance a to byla hrozně super práce. Spojila se s tím, co jsem studovala, což je fyzioterapie.

 

Tam jsem nějakou dobu pracovala. Měla jsem regulérní práci s regulérní pracovní dobou. To už se ale teďka neslučuje s tou naší velkou rodinou, protože máme čtyři děti, takže teď dělám střeleckýho poradce u českýho biatlonu. Akorát jsme si museli ujednat, kdy bude nejschůdnější a nejužitečnější čas, který s nimi strávím. Začala jsem u kluků v áčku, tam jsem si to okoukala.

Vím, kam mladí mají směřovat, ale tím, že manžel dělá střeleckého šéftrenéra u amerických biatlonistů, tak já samozřejmě nemůžu dělat tu samou práci u jiného týmu, to by v rodině úplně nefungovalo (úsměv).


 

Takže jsme se domluvili, že já budu pracovat s těmi mladými, kdy to je trošku flexibilnější a hlavně se zaměřuji na přípravné období, kdy manžel ještě moc nejezdí. Je to fajn práce.


 

Život se čtyřmi dětmi

Je to prostě velká banda. Museli jsme hrozně slevit z nějakých standardů. Děcka nám hrozně ukázala, co se dá zvládat a co ne. Je to fajn. Občas padáme na hubu, spíš často, protože holky jsou ještě malý, ale je spousta chvil, kdy to je naprosto super a neměnili bychom. Jsme hrozně rádi, že je všechny máme.
 

Porody nebyly mou oblíbenou disciplínou (smích), i když byly bezproblémové. Po druhém dítěti jsem si říkala, že to už stačí, ale pak jsme měli ještě dvě překvapení a neměnili bychom. Je to super, je to neskutečný zápřah, ale děcka vám to vrátí na úsměvech. To je pak boží.

TN.cz

TV program

NOVA Sport1 NOVA Sport2
  • Nova Sport 1

    • NHL Classic games: Philadelphia Flyers - New Jersey Devils Patrik Eliáš dvěma góly posouvá New Jersey Devils do finále Stanley Cupu (26.5.2000)

      18:05 20:05
      20:05

      Marc Márquez - Sběratel trofejí

      21:00

      Večerní sportovní noviny

      21:05

      MLS is Back Show (1)

      21:35

      NHL: Toronto Maple Leafs - Montreal Canadiens

      23:35

      Večerní sportovní noviny

  • Nova Sport 2

    • NBA Classic Games: San Antonio Spurs - Detroit Pistons

      19:00 20:15
      20:15

      Basketbal: Blake Griffin - NEJ akce 2015 - 2020

      20:40

      NBA - Dalekonosné střely 2015 - 2020

      21:10

      Fotbal: Ligue 1 - Ohlédnutí za sezonou 2019/20

      22:05

      World Darts Championship 2018

      00:00

      Sportovní originály - 180 s Johnem Hendersonem

Celý program